Magazín

Píšeme o tom, co má v HR smysl číst.

Péče o zaměstnance

Černé díry v platech: co není vidět ve statistikách růstu

Černé díry v platech: co není vidět ve statistikách růstu

Podle čísel se mají zaměstnanci u nás čím dál lépe a platy jim rostou. Což je fakt, ale neplatí úplně všude. A když se zavrtáme do stejných statistik hlouběji, zjistíme, že se v nich skrývají podivné černé díry.

5 minut čtení
31. července
Černé díry v platech: co není vidět ve statistikách růstu

Loajální zaměstnanci si polepšují pomaleji než nováčci

Z práce se většinou odchází za lepším. V prostředí minimální nezaměstnanosti je proto tak nějak samozřejmé, že se novým přírůstkům do firmy nadbíhá. Hodně markantně se to projevuje v platovém ohodnocení.

Obecně rostou mzdy nejrychleji lidem s nejnižšími příjmy. Je to logické, takový zaměstnanec má silnější motivaci pro změnu a rád odejde i za menším zvýšením platu, například o 5–10 %. Naopak u lidí s nadprůměrnými příjmy už pouze finanční motivace nemusí být tak silná a důvodů ke změně můžou potřebovat víc. Z průzkumů vyplývá, že aby byl takový člověk ochoten uvažovat o změně zaměstnání jen kvůli penězům, musí mu nový zaměstnavatel nabídnout mzdu o 20 či 30 % vyšší – a ani to často samo o sobě nestačí. Firmy se to samozřejmě snaží kompenzovat jinými benefity. Ve všech skupinách zaměstnanců ale nejvíce rostou platy právě novým lidem a jsou to právě oni, kdo táhne vzhůru statistiky zaměstnanecké spokojenosti. A co na to říkají matadoři, kteří už ve firmě kroutí desátý rok? 

Jak asi tušíte, moc se jim ta situace nezamlouvá. Jak moc se to projevuje, zjistíme třeba v celkovém přehledu hodnocení zaměstnavatelů v dubnovém výzkumu JobsIndex. V něm 70 % nových zaměstnanců vyjadřovalo se svým čerstvým zaměstnavatelem spokojenost, 67 % z nich by ho doporučilo svým známým a 60 % je na práci u nového šéfa hrdých. Když stejné otázky položíme jejich kolegům, kteří ve stejné práci strávili už více než 10 let, čísla se podstatně liší. Celkovou spokojenost hlásilo 53 % z nich, doporučení by dalo jen 45 % a hrdá na práci není ani polovina (47 %). V hodnocení celkové atmosféry ve firmě a u otázky „Ucházeli byste se o stejné místo znovu?“ je hodnocení firemních veteránů dokonce o 5 a více procentních bodů pod celkovým průměrem. Tyto negativní pocity začínají převládat kolem pátého roku v zaměstnání. 

kreslená žárovka

Chcete vědět, jestli nejsou někteří z vašich kmenových lidí v práci zbytečně mrzutí? Nechte Arnolda, ať to zjistí. Arnold je chatbot, který rychle a efektivněji nahrazuje zaměstnanecké průzkumy spokojenosti. Vyzkoušejte ho

Kde se skrývá nebezpečí

Jak se soustředíme na lítý boj o nové firemní posily, loajálních zaměstnanců, kteří si na nic moc nestěžují, jsme si trochu přestali všímat. Oni ovšem dobře vidí, že všem kolem nich mzdy rychle rostou, kdežto jim, „držákům“, se daří jen o málo lépe. A začíná jim to vrtat hlavou. Když ze statistik spokojenosti obrátíme list na statistiky pocitů negativních, zjistíme, že jde o závažnou věc. Mezi nejčastější téma výhrad zaměstnanců patří nedostatek ocenění a uznání, které jako zdroj nespokojenosti jmenovalo 59 % dotazovaných. Přímo problém s financemi pak zmínilo 38 % a oba tyto důvody jsou označovány jako stížnosti s největším dopadem. Dávejme si tedy pozor, abychom kvůli přetahované o nové zaměstnance nakonec nepřišli o zkušené firemní opory. 

Když je Praha chudší

Další paradox nám nabídne pohled na rozložení platů podle regionů, konkrétně pak platů „modrých límečků“, tedy například lidí ve výrobě či provozu. Zjistíme z něj, že řada profesí je v Praze ohodnocená stejně, nebo dokonce níže než v regionech. Platí to například pro pomocné a nekvalifikované pracovníky, obsluhu strojů, montéry, ale i řemeslníky a opraváře. Jejich průměrný plat v Praze se v porovnání s regiony liší jen o stokoruny. Ve středních a jihozápadních Čechách dokonce berou řemeslníci plat vyšší, přestože jejich životní náklady jsou v porovnání s hlavním městem nepoměrně níž.

Tyto detaily jsou o to důležitější, že zůstávají často „ve stínu“ nadhledových statistik, které optimisticky ukazují všeobecný růst a tvrdí nám, že lidé s nejnižšími příjmy jdou nejvíc nahoru. Kvůli nim často zapomínáme na specifické skupiny zaměstnanců v určitých lokalitách, kterým se naopak daří extrémně špatně. Stejně až příliš ochotně opomíjíme fakt, že máme 12 – 15 % zaměstnaných lidí v exekucích, kteří si nepolepší, i kdyby dostali přidáno. Situace, ve které se tito zaměstnanci nachází, je zdrojem jejich dlouhodobé frustrace, které se navíc nemají reálně šanci zbavit. 

Pod povrchem zdánlivě veselých čísel se skrývají zajímavá data. Nenechte se však vystrašit. Celkově jsme na tom pořád velmi dobře. Nezapomínejte jenom na ty z vašich kolegů, kteří ze současné platové žně těží nejmíň.

Tabulka platů podle regionů.