Magazín

Píšeme o tom, co má v HR smysl číst.

HR marketing

Sebastian James: Radikální upřímnosti se dá naučit, zlepší vám život

Sebastian James: Radikální upřímnosti se dá naučit, zlepší vám život

Dovedete si představit, že začnete být stoprocentně upřímní? Nejspíš se vám vybaví spousta situací, ve kterých byste si připadali absurdně a nevhodně. Přesto je tzv. radikální upřímnost správnou cestou, jak být spokojený a rozvíjet se nejen v práci. Aspoň podle Sebastiana Jamese, který říká, že pokud v životě přestaneme předstírat a naučíme se mluvit o věcech, které jsou tabu, budeme se mít o dost líp.

5 minut čtení
10. září
Sebastian James: Radikální upřímnosti se dá naučit, zlepší vám život

Přečetli jsme si o vás, že jste jediný certifikovaný lektor radikální upřímnosti v České republice. Není zvláštní, že se upřímnosti musíme učit na workshopu a není to naše přirozenost?
Je to naše přirozenost, ale bohužel časem na ni pod tíhou tlaku začneme zapomínat. Paradoxní je, že to děláme většinou s dobrým úmyslem. Například chceme někoho ochránit před tím, aby se cítil špatně, nebo se chceme vyhnout konfliktu. Když se to stane jednou za čas, nic hrozného se neděje. Problém nastává ve chvíli, kdy se předstírání, zatajování a lhaní stane naším defaultním stylem komunikace. Bez upřímnosti totiž nemůže vzniknout důvěra.

Radikální upřímnost znamená, že vyjadřuji nahlas přesně to, co cítím a prožívám. Mnoho lidí ale přece nemá jasno ani v tom…
Přesně tak. Než mohu něco efektivně a konstruktivně vyjádřit, tak tomu musím nejdřív porozumět. Proto je součástí mojí metody si vlastní emoce, myšlenky i motivace jako první aktivně „zvědomit“. Další část je pak o tom, jak je srozumitelně, a přitom lidsky sdělovat.

Jakými způsoby se lidé nejčastěji upřímnosti vyhýbají?
Nejčastějšími způsoby jsou předstírání a zatajování. Lidé například předstírají, že se cítí dobře, ale přitom zažívají obrovský stres. Nebo si neví s něčím rady a potřebují pomoc, ale bojí se o ni říct. Takové věci mají v dlouhodobém horizontu vliv na mezilidské vztahy i na výkon.

Neznám fungující firmu, kde by se nedávala zpětná vazba.

Když absolvují váš workshop, dávají vám po čase zpětnou vazbu? Jak se jim poté změnil život?
Dávají. Přečíst si ji můžete na mém webu. Většinou si lidé uvědomí, že mluvit o tabuizovaných tématech, ačkoliv to není vždycky snadné ani příjemné, je nejenom možné, ale většinou se to dokonce vyplatí. Je však potřeba vědět, jak na to. Hlavní benefity jsou dva. Komunikovat autenticky je jednak velice osvobozující, jednak se to projeví na zkvalitnění mezilidských vztahů, ať už v osobním, nebo profesním životě. Lidé jsou si blíž, víc si důvěřují a jsou ochotni více spolupracovat.

Je stoprocentní upřímnost skutečně ve sto procentech případů tou nejlepší strategií, jak komunikovat? Neexistují nějaké výjimky, choulostivé situace, citlivá témata, kdy to prostě „nejde“?
Z pohledu integrity a důvěry v 99 % případů ano. Z pohledu maximalizování zisku občas ne. Dostáváme se však do éry, kdy samotná finanční stránka byznysu už lidem jako primární a jediná motivace nestačí a rozhodně nezaručí, že budou zaměstnanci ve firmě spokojení a zůstanou jí věrní. Nedostatek transparence a autenticity se navíc odráží na výkonnosti. Pokud chce firma na trhu uspět, nadále platí, že potřebuje kompetentní a adaptivní zaměstnance. Ti však více než kdy jindy požadují nejen důstojné zacházení a přátelské pracovní prostředí, ale zejména nadřízené, ke kterým mají důvěru a kterých si mohou vážit.

Dá se nějak definovat, ve kterých oblastech života jsme nejméně upřímní? Souvisí to třeba s tím, co je okolo nás spíše tabuizováno?
Za čtyři největší tabu, o kterých se buď nemluví vůbec, nebo se o nich mluví pouze polovičatě, považuji peníze, zdraví, sexualitu a prožívané emoce, zejména hněv a strach.

Co zaměstnání? Myslíte si, že takový přístup může člověku nějak pomoci při hledání práce a ujasnění si toho, co chce?
Rozhodně. Autentický projev je něčím, co je velmi žádané.

Pak je tu ale druhá věc. Když budu radikálně upřímná ke svému nadřízenému, jak postupovat, aby si mé chování nevyložil jako drzost a provokaci? Lze vůbec být radikálně upřímný v pracovních vztazích?
Jedním z primárních nástrojů učení v organizacích je zpětná vazba. Neznám fungující firmu, kde by se nedávala. Dobrý manažer ví, že nejlepší způsob, jak své podřízené naučit zpětnou vazbu přijímat a integrovat, je ten, když bude zpětnou vazbu na sebe sám podněcovat, a dokonce vítat. Takového nadřízeného si zaměstnanci váží a celé firmě se to vrátí v podobě loajality, spolupráce a chuti se rozvíjet.

Jak radikální upřímnost vypadá v praxi? A může s sebou nést i nějaká úskalí? To a mnohem víc Sebastian prozradil na NeKonferenci. Spolu s ním vystoupila na téhle unikátní HR akci spousta dalších zajímavých řečníků, kteří dokážou inspirovat nejen v pracovním životě.