Nábor a mříže. Jak Vězeňská služba ČR buduje značku zaměstnavatele

5. 3. 2019

Být v očích kandidátů atraktivním zaměstnavatelem, když nabízíte fyzicky i psychicky náročnou práci ve věznicích, je těžké. Zvlášť v době, kdy se nezaměstnanost drží rekordně nízko. Vězeňská služba ČR loni musela proměnit strategii náboru. Přepsala inzeráty, zaměřila se na pasivní uchazeče a do získávání nových kolegů zapojila i své zaměstnance. Přineslo to ovoce?

„Nejsme žádní bachaři“

Marian Prokeš začínal jako vychovatel odsouzených, byl ředitelem několika věznic, prvním náměstkem generálního ředitele a nyní vede personální odbor Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR. S vězeňstvím spojil prakticky celou svou kariéru.

Marian Prokeš: Situace na trhu práce se nás samozřejmě dotýká. V tuto chvíli vlastně přetahujeme jako kterýkoliv jiný zaměstnavatel.

Dnes stejně jako personalisté z komerčních firem řeší, jak přitáhnout kandidáty a být pro ně atraktivním zaměstnavatelem. V tom má Vězeňská služba trochu složitější startovací pozici – i kvůli předsudkům, které o práci za mřížemi panují.

„Spousta lidí si myslí, že tu máme staré kobky, vězni chodí v řetězech a pruhovaných mundúrech. To opravdu ne, vězeňství se v čase posunulo,“ říká Marian Prokeš. „Také nemáme rádi pejorativní výraz bachař, který se mezi veřejností stále drží. Pracuje u nás 12 tisíc lidí napříč profesemi, máme řadu vysokoškoláků. Nejsme bachaři, kteří jen chodí se svazkem klíčů.“

Nezaměstnanost se stále drží nízko. Jak to ovlivňuje váš nábor?

Situace na trhu práce se nás samozřejmě dotýká. Naše komunita je navíc trochu uzavřená, proto se chceme veřejnosti více otevírat, aby se lidé nebáli jít k nám pracovat.

Jaké pozice se vám obsazují nejobtížněji?

Nabíráme do pracovního a služebního poměru. Do pracovního poměru se nám velice těžko hledají hlavně lékaři, pak vychovatelé a psychologové. Těchto lidí je na trhu málo a atraktivita práce ve věznici není moc velká. Rozmyslí si totiž, jestli budou pracovat s někým, kdo je narušený vzhledem ke své kriminální minulosti, nebo třeba s dětmi ve škole.

Jsou regiony, kde se vám hledá lépe nebo hůře?

Historicky nejhorší personální práce pro nás byla vždy v Praze, kde je nezaměstnanost dlouhodobě nejnižší v ČR. Dnes je však trh práce v takové situaci, že máme problém už i v dalších věznicích, a to hlavně v Čechách. Na Moravě zatím problém s náborem není tak palčivý.

Do služebního poměru hledáte strážné a dozorce. Jaký je mezi těmito profesemi rozdíl?

Vězeňská stráž zajišťuje vnější bezpečnost. Eskortuje vězněné osoby k soudu nebo do zdravotnických zařízení. Dozorci pak působí přímo ve věznicích, kde zajišťuji vnitřní bezpečnost a organizaci celého dne. Pak máme ještě oddělení prevence a stížností, což je policejní orgán vyšetřující trestnou činnost spáchanou během výkonu trestu. Naši zaměstnanci pracují v přímém kontaktu s vězněnými osobami a jedná se o náročnou práci s vysokou neuropsychickou zátěží.

Náborové video Vězeňské služby ČR

Co to vlastně dnes znamená pracovat jako dozorce ve věznici?

Je to člověk, který organizuje časový rozvrh vězněných osob od budíčku po večerku. Předvádí je k různým vzdělávacím a zájmovým aktivitám, k lékaři, zajišťuje stravování, výměnu prádla. Dozorci i strážní pracují v nepřetržitém provozu, střídají se v 12hodinových směnách.

Práce ve věznici je přece jen dost specifická. Stává se, že nastoupí nový člověk, ale po pár měsících odchází, protože to lidově řečeno „nedá“?

Stává se to. Přijímací řízení je u nás poměrně obsáhlé, u dozorců a strážných zahrnuje také testy fyzických a psychických předpokladů. Někdy ale noví kolegové zjistí, že měli úplně jinou představu a odchází. Zrovna tak jsou u nás lidé, kteří vydrží dvacet, třicet i více let.

Dal by se nějak popsat typ lidí, kteří u vás chtějí pracovat? Mají něco společného?

To je velice různorodé. Někteří touží být ve služebním poměru a nosit uniformu, jiní neuspěli v přijímacím řízení k policii nebo do armády a zkoušejí to u nás. Nebo si nás vyberou na přímo na základě nějaké prezentace práce vězeňské služby na veřejnosti. Loni na podzim jsme se takto prezentovali na Dnech NATO v Ostravě, kde jsme udělali i historicky první masivní náborovou kampaň. V této věci jsem pouze vyslovil myšlenku a obsahovou část provedení kampaně jsem ponechal na našich skvělých zaměstnancích. Záměrně jsem do ničeho nezasahoval a nic jim nenařizoval. A byla to úžasná akce. Měli jsme personální stánek, náborové letáky a mezi návštěvníky korzovalo 80 našich příslušníků a zaměstnanců všech různých profesí, a to včetně lékaře. Tito nadšenci návštěvníkům představovali naši práci a lákali je do našich řad.

↑ Dny NATO v Ostravě, kde měla Vězeňská služba ČR náborovou kampaň. Její podobu vymýšleli zaměstnanci. Chodili mezi návštěvníky a představovali svou práci.

Co jste ještě změnili v dosavadním pojetí náboru, abyste přilákali víc kandidátů?

Začali jsme jinak psát inzeráty. V tom nám hodně pomohli vaši kolegové z LMC, od kterých jsme si nechali poradit. Zpětně vidím, že jsme nedokázali cílit na správné uchazeče. V minulosti jsme se zaměřovali jen na nezaměstnané kandidáty, ale dnes je potřeba oslovit i ty, kteří práci mají. V tuto chvíli vlastně přetahujeme jako kterýkoliv jiný zaměstnavatel.

Jak konkrétně jste inzeráty upravovali?

Napsali jsme je srozumitelněji. V jednoduchosti je opravdu síla – správné představení podmínek práce i benefitů dělá divy. Loni jsme se zúčastnili soutěže o nejlepší inzerát. Sice jsme neuspěli, ale viděli jsme, co zafungovalo ostatním a nasbírali jsme další inspiraci.

A na co se chcete zaměřit v blízké budoucnosti?

Letos se chceme více zaměřit na spokojenost zaměstnanců. Plánujeme interní průzkum, abychom do hloubky poznali, co na práci oceňují, co je naopak trápí, kam by se chtěli posunout. Budeme také více pracovat s manažery a veliteli směn, aby dokázali lépe vnímat potřeby svých lidí a dávali podněty na zlepšení. Někdy stačí i celkem jednoduché změny, aby se lidé v zaměstnání cítili lépe a neměli důvod uvažovat o změně.

» Čtěte dále: … a proč bych měl nastoupit právě k vám?

Jana Kutarňová

Mohlo by vás dále zajímat